Kdo je kapr obecný

Prapůvodně pochází kapr ze střední Asie, speciálně z Kaspického moře. Jeho původní rozšíření v Evropě nemůže již být bohužel přesně rekonstruováno, jelikož se zřejmě na základě klimatických podmínek často měnilo. Téměř jisté je původní rozšíření v deltě řeky Dunaj. Dnes je kapr rozšířen více   méně po celém světě. Kromě Evropy je hojně rozšířen v Austrálii, Africe a Americe. Protože se kapr dokázal dokonale přizpůsobit své domovské vodě, potkáme se s ním jak na řekách a kanálech tak na rybnících a jezerech. Co se tvaru a vzhledu týká, nabízí kapr skutečně velice pestré podoby. Z toho prvotního divokého kapra, který je celý hustě pokrytý šupinami, je dlouhý protáhlí a zřídka kdy dosahující váhy přes 6 kg se vyvinulo nebo vyšlechtilo 5 základních forem této ryby. První z této skupiny je hojně zaměňován za divokou formu kapra a je to kapr šupináč. Hlavní příčina proč k záměnám dochází je to, že vedle formy s vysokou tělesnou konstitucí existují relativně hubení, protáhlí, šupinatí kapři vyskytující se v současné době třeba v Itálii a Španělsku. Tito kapři se od divoké formy liší pouze lepšími ročními váhovými přírustky. Proto obvykle bývají daleko větší a těžší než prapůvodní divoká forma. První mutací kapra šupináče a vlastně druhou formou prapůvodního kapra je kapr lysec. Nejčastěji má na svém těle pouze několik velkých šupin, většinou pod hřbetní ploutví , u ocasu a na břiše. Tato forma je vysoká a mohutná se zavalitějším břichem, díky tomu, že tělo této formy kapra pokrývá méně šupin stal se záhy ideální konzumní rybou. Další, tedy třetí, formou kapra je forma řádková, čistě objektivně vzato je to jen další varianta kapra lysce, ale má své specifikum, a to pás velkých šupin pokrývajících postranní čáru. Správný „ řádkáč “ by neměl na svém těle mít jinde šupiny než právě tam. Stavbou těla je k nerozeznání od kapra lysce. Poslední variantou lysce a tedy čtvrtou formou kapra je kapr hladký, jak jméno napovídá, jedná se o rybu, která na svém těle nemá jedinou šupinu. Fyzická konstituce je stejná jako u ostatních lysích forem. Jako důvodem jeho „ vzniku“ se dá říci, že byl vyšlechtěn z důvodu stvořit absolutně ideální konzumní rybu. Poslední tedy pátou formou kapra je tzn. forma koi, která je 100% rozeznatelná od ostatních forem. Důvodem je jiná barva těla. Bývá zlato-oranžový, ale japonští chovatelé vyšlechtili velké množství několika barevných mutací. Tito kapři se ve volné přírodě vyskytují pouze zřídka a jejich ulovení je velkou raritou. Teď když jsme si představili všechny formy kapra měli bychom se podívat na jeho smyslové vnímání a způsob života. Prohlédneme-li si hlavu kapra podrobněji náš zrak si všimne čtyř malých vousků a dvou malých otvorů na vrchní straně tlamy, kapři totiž mají schopnost čichu a chuti. Otvory se nazývají čichové jamky, jsou proplachovány vodou a slouží jako čichové smyslové ústrojí. Stejně jako my vnímáme nosem pachy rozptýlené ve vzduchu vnímá ryba pachy rozptýlené ve vodě, proplachováním čichových jamek. Pomocí čtyř vousků a chuťových pohárků umístěných v oblasti horního patra vnímá kapr chutě. Tyto chuťové orgány citlivě reagují na sladké, slané, kořeněné anebo kyselé. Což vysvětluje, proč existuje v sektoru rybářských návnad tak široká paleta přísad a doplňků. Dalším smyslovým orgánem je zrak, díky očím, položeným po stranách hlavy, je kaprovi umožněno rychle reagovat na pohyby. Zorné pole kapra je poměrně ohraničené a méně dimenzované na dálku, což vlastně vůbec ničemu nevadí, poněvadž v prostředí , ve kterém žije, je zpravidla viditelnost omezena z důvodu zakalení vody. Kapři jsou živočichové používající svůj zrak a svou schopností vidět registrují jím i budoucí kořist. Tolik o smyslech kapra.

Dále bych se rád zmínil o rozmnožování kapra a o jeho „ myšlení“.

Rozmnožování nebo-li tření těchto ryb se odehrává v jarních měsících. Vše je závislé na teplotě vody, potažmo na okolním počasí. V měsících květnu a červnu jsou zpravidla nejlepší podmínky ke tření. Pokud je počasí nestále, milostný akt se protahuje, neumím vám říci přesnou délku tření kaprů, ale z mé vlastní zkušenosti to může být jedna noc a třeba i týden. Tyto závěry jsou podložené pouze mým pozorováním tohoto aktu. V případě velmi teplých roků se v našich vodách stává, že tyto ryby najíždějí do tření během roku podruhé a to v měsíci srpnu. Teď si řekneme něco o „myšlení nebo inteligenci“ kapra. Opatrné záběry a určitá míra plachosti je s oblibou připisována inteligenci kapra, ačkoli je většina reakcí spuštěna reflexivními mechanismy. V žádném případě si nemyslím, že ryby jsou nějak hloupá stvoření, na lokalitách, kde se již dlouho praktikuje metoda lovu „ Chyť a pust“ je velmi patrné, že je obtížnější a obtížnější lovit kapra s pravidelným úspěchem. Ulovit zejména starší obsádku se zdá být stále problematičtější. Vypadá to, jako by si kapři úspěšná krmná místa spojovali se špatnými zkušenostmi. Nevěřím, že by kapr rozpoznal háček u nástrahy a viděl by v něm nějaké ohrožení, je to spíše tak, že podezřelé sousto je před pozřením důkladněji prozkoumáváno. Kapr jej nasaje a opět vyfoukne. To je procedura, která se opakuje nesčetněkrát než je nástraha spolknuta. Tuto kaprovu opatrnost rybář většinou pozná, typické poznávací znamení je drobný pohyb vašich číháte. Myslím si, že toto divné chování, opatrnost, může být přičítáno negativním vzpomínkám kapra.

Další důležitou informací pro nás rybáře je vědět o kaprových stravovacích návycích a potravě, kterou vyhledává. Přirozenou potravu kapr získává s povrchu hladiny, z vodního sloupce i ze dna. Živí se drobnými bezobratlými živočichy ( zooplanktonem ) a organismy dna ( bentosem ). Velcí jedinci jsou schopni nasát svou tlamkou i živé rybky, které bez problémů pozřou. Kapr sice není vybaven zuby, ale hlouběji v tlamce má požerákové kosti. Těmi je schopen rozdrtit cokoli, co ve vodě k jídlu může najít. Potravní aktivita je ovlivňována mnoha faktory. První z nich je teplota vody. Kapr je živočich s proměnlivou tělesnou teplotou, kterou přizpůsobuje teplotě okolního prostředí. Změna teploty vody má vliv i na jeho metabolismus. Na jaře, kdy se voda otepluje a její teplota přesáhne 10 stupňů Celsia, začíná kapr intenzivně přijímat potravu. V zimě většinou potravu nepřijímá a jeho pohybová aktivita je díky studené vodě nízká. Výdej energie je minimální a proto shání potravu více méně sporadicky. V době tření většinou potravu nepřijímá a věnuje se spíše svým milostným hrátkám. Ovšem po ukončení těchto povinností musí kapr doplnit vydanou energii. Po době krátkého půstu je jeho sháňka po potravě enormní. Právě v tomto období se často loví trofejní kusy. V letních měsících, obzvlášť v parných dnech, můžeme pozorovat kapry, jak se vyhřívají těsně pod hladinou, zdá se jakoby přijímali energii ze slunečních paprsků. O nabízenou nástrahu tehdy přílišný zájem nejeví. Na přelomu léta a podzimu, v době kdy se voda začíná zvolna ochlazovat, začínají kapři zvyšovat svůj zájem o potravu a vytvářejí si zásobní tukové rezervy, z nichž čerpají energii v zimním období. Září a v případě příznivého počasí i říjen jsou měsíce, které jsou pro úspěšný lov trofejních jedinců nejpříhodnější. K jeho úspěšnému cílenému lovu se musíme naučit kapra na vodní ploše najít a lokalizovat místo jeho pobytu. Kapr je teplomilná ryba, která vyžaduje dostatečně okysličenou vodu a dostatek přirozené potravy. Na řece hledáme kapra v partiích s mírným proudem, v klidných zátočinách či slepých ramenech. V období parného léta, kdy může dojít ke snížení obsahu kyslíku ve vodě, můžeme najít kapra i v proudnější vodě. Třeba pod jezy či u přítoku menších řek a potoků. Právě přítoky jsou v létě zajímavé neboť přinášení prokysličenou vodu a současně i potravu v podobě mikroorganismu či hmyzu spadlého z větví stromu. Naopak v chladnějším období hledáme kapra na řece v hlubších zónách, popřípadě můžeme využít vyústění kanálů, jimiž do řeky proudí teplá voda, třeba z chladících okruhů elektráren. Tato místa kapři vyhledávají právě pro teplou vodu a přítomnost zajímavé potravy, která má v takových podmínkách i vhodné možnosti k namnožení, tudíž se stává pro kapra jakýmsi nevyčerpatelným zdrojem. Obecně se dá říci, že nalezneme-li zdroj a výskyt přirozené potravy nalezneme i kapra. Dále jsou to na řece třeba místa, kde se sklánějí větve stromů nad hladinu, úpatí potopených ostrovů nebo výraznější nerovnosti dna. Jednak se zde usazují různé naplaveniny bohaté na potravu a navíc vytvářejí tzv. zpětné proudy, tedy klidnější a méně proudné úseky. Tyto příčně potopené hráze můžeme bez nadsázky nazvat „kapří jídelnou“. Například na řece Labi byly tyto hráze vybudovány ve 20-tých letech minulého století jako tzv. koncentrační hráze. Jejich účelem bylo zadržovat náplavy. Na stojaté vodě je situace poněkud odlišná a abychom mohli kapry úspěšně lokalizovat musíme bezpodmínečně znát profil a strukturu celého dna včetně hloubek. To jsou právě parametry, kterými se jednotlivé vody zásadně odlišují. Pro názornost nastíním představu ideální kaprové vody. Taková voda by měla vykazovat rozsah hloubek od jednoho metru do pěti metrů, měli by na ní být rozsáhlé zóny mělčin, které se na jaře rychle ohřejí. Různé terénní nerovnosti dna usnadňují kaprům příjem potravy, protože se v těchto zlomech cítí bezpečněji. Za další by neměly chybět překážky na dně, padlé keře nebo stromy nabízejí rybám úkryt a samozřejmě opět potravu. Protože třeba větve potopených keřů bývají zanedlouho obsypány různými měkkýši. Malá zátoka chráněna stromy před větrem je také zajímavá, obzvlášť když teplejší větry z jihu směřují do zátoky. Když se ještě zaměříme na strukturu dna, tak ideální je dno štěrkové nebo písčité s malou vrstvou naplaveného bahna, které vzniká rozpadem vegetace. Tolik na téma ideální kaprový revír.

Jako poslední co by mohlo pomoci k lokalizaci kaprů na vodní ploše jsou povětrnostní vlivy. Teplota vzduchu ovlivňuje teplotu vody, takže opět na jaře na řekách jsou ideální slepá ramena a mělké záhyby řeky a na stojatých vodách hledáme rybu opět na mělčinách, které vždy nemusí být u břehu, ale mnohdy kdekoli na vodní ploše. Na těchto lavicích je voda sluncem a větrem nejrychleji prohřátá. Přináší-li ale vítr rychlou změnu počasí rybám to vadí. Při těchto náhlých změnách rádi na krátko přeruší příjem potravy. Na stojaté vodě vítr ovlivňuje proudění vody a její okysličování. Na velkých vodních plochách je dobré lovit proti větru, neboť vítr k našemu břehu přináší po hladině potravu, která do vody napadala. Za ní samozřejmě přijíždí ryba. Dalším faktorem, který ovlivňuje chování kapra je déšť. Prudký vytrvalý déšť je nepříznivý téměř v jakékoli roční době. Snad právě proto, že je buď předzvěstí nebo důsledkem změny počasí a atmosférického tlaku. Naopak mírný jarní déšť je vysloveně pozitivní a kapři jsou v tomto období mimořádně aktivní.

Tímto článkem jsme Vám chtěli sdělit pár poznatků a zkušeností, které jsme posbírali, o tom kdo je kapr obecný a jak na něj.

Vážení přátelé, kamarádi, rybáři a rybářky základem úspěchu je vyznat se ve vodě a pochopit chování kapra. Přejeme Vám hodně úspěchů

  Za C.T AKVARIUS Marek Tichý